Scéna.cz 

Bio ráj – kino nebo život?

Městské divadlo Zlín uvádí inscenaci Bio ráj. Autoři textu Vladimír Fekar a Jozef Krasula, který je též zodpovědný za režijní realizaci, uvádějí, že základ textu tvoří scénář snímku „Nuovo Cinema Paradiso“ Giussepa Tornatoreho. Symbolika propojení života s filmem a naopak inspirace filmu životem je určitě lákavá. Nakolik se to ale dá realizovat divadelními prostředky, zejména když dojde k lokalizaci na české prostředí? Přiznám se, že bezprostředně po zhlédnutí jsem byl z výsledného tvaru na rozpacích. Měl jsem pochyby, zda lze výstup přijmout jako politickou agitku, včetně drobných dobových odkazů typu: zpěv Internacionály na ZDŠ, potrhlý předseda Místního národního výboru, nezařaditelná postava místního blázna Bédi. A už vůbec nemluvím o dobově nepřesných kostýmech v případě vojáků základní vojenské služby či největší polopatismus – jméno hlavního hrdiny Miloš, s odkazem na režiséra Formana. Podtrženo a sečteno – zmatek z jeviště se přenesl i do mé hlavy …

Celá inscenace je orámovaná smrtí. Matka hlavního hrdiny oznamuje telefonicky svému synovi do zahraničí úmrtí. Děj pokračuje návratem do dětství a divák postupně odhalí, kdo vlastně zemřel. Zpočátku se domníváme, že to byl její manžel, tedy otec hlavního hrdiny.
Film ve své pestrosti zpracovává různá témata. Podobnou klipovitost může divák šifrovat z textu na jevišti. Téma první lásky, okamžiku, kdy se dva lidé minou, touha po úplné rodině, příběh maloměsta, zápas víry a diktatury, kaleidoskop mezilidských vztahů v rovině každodenního koloběhu života. Přirozeně vyvstane otázka, zda neměl razantněji zasáhnout dramaturg a přehršel témat trochu usměrnit?
Nicméně, je třeba přiznat, že herci předvádějí vynikající výkony v detailním prokreslení charakterů svých figur. Ať už Tamara Kotrbová (Alena, matka Miloše), která nese statečně tíhu ztráty svého muže, až po zodpovědnost ve výchově syna Miloše (Radovan Král). Právě ten musí zdolat největší věkový oblouk. Radovan Král s lehkostí dovádí jako klučina, postupně se promění ve výrostka a nakonec ve zkušeného muže. I když v posledních dvou fázích se hranice rozostřují, což je dáno malou plochou a hlavně retrospektivním skokem. Jeho velkým protihráčem je Pavel Leicman (Fredy Vrba, promítač). Pro Miloše je velkým vzorem, a dochází k vzájemnému propojení obou – Fredy si musí dodělat základní vzdělání, Miloš zase nasává řeholi promítače. Lidsky obě figury dokonale zapadají, snad ve vztahu děda a vnuk, a to i za tu cenu, že Fredy osudově zasáhne do života Miloše. Díky jeho intervenci se z Miloše stane světový režisér, i za cenu ztráty první lásky, která věčně přetrvává. Ostatní postavy se epizodně míchají v různých intencích do děje. Někdy jsou nástrojem časového nebo dějového překlenutí, např. Béďa, místní blázen (Martin „Čurda“ Juřík) a Rudolf Marek, předseda MNV (Gustav Řezníček). První z nich nepochopitelně v nestřežený okamžik vybíhá na jeviště snad z divadelního „sklepa“, druhý zase občas zasáhne do děje coby místní autorita se zakončením, že „musí na schůzu…“.

Inscenaci Bio ráj (lze brát jako „Kino“ ráj, ale i přeneseně jako „Život“ ráj) schází zrání. Snad se titul dočká většího množství repríz a příběh se tak vyčistí, aby dokázal přesvědčit nejen pro svou osobitou výpověď filmového svědectví o životě. Zda si odnesete ve vzpomínkách na kvalitní výkony herců v srdci ráj, to je skutečně otázka jen pro diváka.

Psáno z reprízy 25. května 2016. Více o inscenaci Bio ráj zde