Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Kryštof Lepšík: Divadlo se musí zkoušet - buď na to máš, nebo ne.

autor: archiv divadla

Dvacetiletý Kryštof Lepšík je několik let členem studentské umělecké skupiny OLDstars. V jejich pražském sklepním prostoru H2O si vyzkoušel si divadlo různých témat i žánrů. Letos v rámci benefičního festivalu studentského divadla v Klášteře v Roudnici nad Labem OLDstars on the Roud ztvární mimo jiného titulního Macbetha. Co si o klasických divadelních textech myslí nastupující generace?

Kryštofe, o čem je Macbeth v Roudnici v červenci 2016?
O tom, že příležitost dělá vraha, o rozjetém vlaku, o ctižádosti, která převálcuje morální hodnoty.

Jsi, s největší pravděpodobností, nejmladší představitel Macbetha na světě. Je to závazek? Může být Macbeth "těsně po maturitě"? Co by tomu řekl Shakespeare?
Závazek je pro mě každá role, ale role Macbetha je pro mě spíš příležitost. Možnost, kterou chci využít k tomu, abych si vyzkoušel něco, k čemu bych se pravděpodobně nemusel dostat dalších dvacet let. K otázce věku: Macbeth je thén po otci, to znamená, že je ke svému postavení vychováván a připravován od kolébky, že vlastně nezáleží na věku, a přiznejme si, mladí lidé jsou více hladoví, ať už po vlivu, vědomostech, zážitcích, prostě po čemkoliv, takže si opravdu nemyslím, že Macbeth jako takový musí být spíše starší. Shakespeare by na to nejspíš řekl, že jsem „ucho“, co by mohlo hrát třeba Romea, ale na Macbetha se musí ještě vyzrát. Ale je mrtvej, takže má smůlu.

Máš zkušenost s jinými shakespearovskými tituly? Bojuješ s veršem?
Ve studiu Švandova divadla jsme dělali zhudebněné sonety, pár z nich ještě umím s láskou nazpaměť. Pak jsem si záhrál Lysandra ve Snu Noci, kde jsme měli také spoustu zhudebněných pasáží a objeli jsme s openairovou inscenací minulé léto české hrady a zámky. Ve veršovaném textu se interpret musí soustředit nejen na informační hodnotu sdělení, ale i na rytmus, a k tomu samozřejmě emoce a pohyb. Bojuji, ale troufnu si říct, že neprohrávám.

Jak je tvořen repertoár vaší umělecké skupiny OLDstars? Co převažuje? Na co diváci nejvíce chodí?
OLDstars má na repertoáru jak autorskou tvorbu, tak klasické tituly, a samozřejmé především současnou dramatiku, kterou i uvádí v evropských premiérách. Převažují zahraniční autoři. Žánry jsou vlastně vyváženy. Diváci do našeho sklepního žižkovského divadla H2O aktuálně nejvíce chodí na komorní "To všechno ona" od Andreje Ivanova, kde hraje Honza Battěk s hostující Ljubou Krbovou a na "Poslední oheň", kde hraju třeba já (smích). Obojí jsou současné texty a dá se říct, že tragikomické, i když úplně odlišné.

V rámci struktury OLDstars studenti kromě herectví působí na nejrůznějších organizačních a provozních pozicích - jak to funguje?
Nikdo za nás nic neudělá a samo se nic nestane. O všechno okolo divadelního provozu se musíme postarat. Já jsem třeba šéf technické kabiny, moji dva kamarádi jsou provozní manažeři, jiní režírují, dramaturgují, propagují, nebo vynášejí odpadky, mají službu na pokladně nebo vyrábí dekorace a rekvizity. A náš nejvetší kamarád to celé šéfuje (smích). Je to sice občas náročné, ale děláme to s láskou a hlavně se u toho dost naučíme.

Kdo jsou vlastně OLDstars? Za jakými projekty stojí?
OLDstars jsme my a před náma to byli oni. Je nás aktuálně skoro sto a složení jednotlivých souborů je proměnlivé. Umělecká skupina vznikla z absolventů Dismanova rozhlasového dětskéhou souboru při Českém rozhlase před zhruba patnácti lety. Projekty? Každé léto děláme nějakou mimopražskou divadelní benefici. Začali jsme "Hamletem na Helfenburku" v jižních čechách, letos třeba třetí ročník "On the roud" v klášteře v Roudnici. V Praze máme dvě sklepní divadla - žižkovské H2O a vršovický HarOLD", pořádáme "Festival studentských divadel" v divadle v Celetný. Na Vltavě jsme dva roky pluli s kulturním projektem "BarOnLoď".

Odoláváš studiu herectví na DAMU a připravuješ se k přijímačkám na obor režie - dá se "naučit režírovat"? Dá se "naučit hrát"?
Divadlo se musí zkoušet. Buď na to máš, nebo ne. Hodně se dá "naučit", ale nejlíp stejně funguje, když seš přirozenej...

Jaké divadlo vyznáváš? Jaký byl tvůj nejsilnější divácký zážitek z uplynulé divadelní sezony?
Jsem takovej všehomil. Operu žeru, balet žeru, činohru žeru, loutky žeru, jenom muzikály mě vlastně spíš serou. Vyznávám umění spíš podle zážitku. Pokud se hodně směju, nebo hodně brečím, nebo jsem zaraženej do židle a nevydám ani hlásku, nebo to prostě skončí a já jedu domů a celou dobu přemýšlím jakej to všichni vedeme život, znamená to, že je to Divadlo. Z minulé sezony je pro mě největší divácký zážitek "Vyhnání Gerty Schnirch" v brněnském HaDivadle.

Proč OLDstars v červenci divadlem pomáhají zrovna klášteru v Roudnici?
Protože proč ne. Je jedno kde pomáháte, hlavně, že pomáháte. A navíc je to tam boží. Přijeďte a pomožte nám pomáhat!

www.oldstars.cz

20.6.2016 18:06:38 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!