Scéna.cz 

Jiří Antonín Heinz (1698-1759)

Jedna z nejvýraznějších a nejoriginálnějších uměleckých osobností baroka na Moravě. Takové hodnocení si podle historiků umění zaslouží sochař Jiří Antonín Heinz (1698-1759). Odborníci dokonce míní, že tvorba někdejšího tovaryše Matyáše Bernarda Brauna snese srovnání s evropskými současníky. Muzeu umění Olomouc se podařilo zapůjčit z moravských kostelů a exteriérů dvě desítky soch pro dosud nejrozsáhlejší Heinzovu výstavu. Ta byla zahájena 29. září v olomouckém Arcidiecézním muzeu.

Jako jeden z mála na Moravě působících barokních umělců vyšel Jiří Antonín Heinz z domácího prostředí. Na postupném utváření jeho uměleckého názoru měly podle kurátorky olomoucké výstavy Heleny Zápalkové vliv především tři zásadní podněty. „Za prvé ještě v rodných Svitavách, v dílně sochaře Jana Sturmera, získal základy kamenosochařského a řezbářského řemesla a osvojil si skulptivní přístup k uchopení sochařské hmoty. Za druhé se mohl v průběhu své tovaryšské cesty v Dolních Rakousích seznámit prostřednictvím prací italského štukatéra Diega Francesca Carloneho s tvorbou volných plastik ve štuku a zprostředkovaně také s aktuálním stylem římského pozdního baroka,“ osvětlila Zápalková. Třetí a podstatný inspirační zdroj Heinzova sochařského stylu pochází z doby po návratu na české území. „Jako tovaryš totiž pravděpodobně prošel dílnou jednoho z nejvýznamnějších českých barokních sochařů, Matyáše Bernarda Brauna. Tato zkušenost významně ovlivnila nejen jeho rukopis, ale také kompozice některých děl,“ upozornila historička umění.
Svými životními osudy je přitom Heinz neodmyslitelně spjat se třemi místy svého působení – Uničovem, Olomoucí a Znojmem, kde se také dochoval poměrně velký počet jeho děl. „Různorodý soubor zahrnuje řadu jak jednotlivých exteriérových soch i složitě komponovaných sousoší, tak náročné řezbářské a později také štukatérské realizace v chrámových interiérech,“ dodala Zápalková. Dochované sochy jednoznačně dokládají, že Heinz patří k nejvýraznějším osobnostem umění baroka na Moravě. „Jeho sochařský projev ale nelze včlenit do určitého stylového rámce, i když se ve svém díle velmi osobitě vyrovnává se současnými dobovými trendy. Střídání i prolínání několika stylových proudů lze totiž nalézt nejen v časové rovině jeho osobního tvůrčího vývoje, či v závislosti na aktuálním slohovém stupni. Důležitým formujícím prvkem ve vývoji jeho rukopisu se stává také odvaha experimentovat, která je mu vlastní až do samého závěru života,“ řekla kurátorka výstavy.
Nevyloučila přitom těsnou souvislost mezi Heinzovým originálním rukopisem a jeho velmi problematickou osobností. „Jeho umělecký výraz mohly do jisté míry ovlivnit tragické životní osudy, neboť pochoval nejen všechny tři své manželky, ale také své děti a na sklonku života vstoupil do znojemského dominikánského kláštera. A podíl na jeho expresivním rukopisu mohla mít i výbušná povaha,“ přiblížila Zápalková s tím, že například v roce 1734 byl Heinz při jednání městské rady v Uničově stižen blíže nepopsaným „pomatením mysli“ a následně uvězněn na tři měsíce v městské šatlavě.
Heinzovy sochy jsou dodnes ve většině případů organickou součástí původních kostelních interiérů a exteriérů měst, obcí i volné krajiny a na výstavách věnovaných baroknímu umění na Moravě byly prezentovány jen ojediněle. „Naše výstava, která představí dvě desítky dřevořezeb pocházejících převážně z kostelních interiérů, dvě vzácně dochované kresby a prostřednictvím fotografií také výběr z prací vytvořených v kameni a ve štuku, je tedy dosud nejširším představením díla tohoto umělce veřejnosti,“ upozornila Zápalková.
Výstavu, která bude zahájena 29. září a potrvá až do 19. února příštího roku, doprovází publikace, jejíž vydání podpořil Olomoucký kraj. Heinz je další z řady osobností starého umění na Moravě, které se v Arcidiecézním muzeu Olomouc dočkaly monografické prezentace. Od roku 2006, kdy bylo první muzeum svého druhu u nás otevřeno, měli reprezentativní přehlídku například sochaři Severin Tischler a Ondřej Zahner nebo malíři Josef Winterhalder mladší a Josef Ignác Sadler.